Přehrada Desná (známá též pod označením Protržená přehrada či hovorově Protrženka) bylo vodní dílo vybudované na Bílé Desné v Jizerských horách. Impulzem pro její výstavbu se staly záplavy, které oblast podhůří těchto hor ve druhé polovině 19. století postihovaly. Projekt na výstavbu přehrady zpracoval pražský inženýr Wilhelm Plenkner, jenž navrhl soustavu přehrad na Bílé a Černé Desné, jež by spojovala štola umožňující převedení vody z jedné přehrady do druhé. Obě zmíněné přehrady byly navrženy jako zemní sypané. Jejich výstavba probíhala v letech 1912 až 1915 současně. Během stavby však oblast postihly intenzivní deště, které budované dílo poškodily, a navíc začala první světová válka, jež si vynutila úsporná opatření, která se promítla do kvality stavby.
Přehrada na Bílé Desné včetně spojovací štoly byla dokončena během září 1915 a v listopadu proběhla její kolaudace. Zhruba deset měsíců poté spatřili dva lesní dělníci odpoledne 18. září 1916 pramínek vytékající z tělesa hráze. O svém nálezu informovali hrázného a ten o situaci zpravil správce stavby, od něhož dostal příkaz k okamžitému otevření uzávěrů v tělese přehrady. Pramen vytékající z hráze ale nabíral na intenzitě a dělníci otevírající uzávěry se báli o své životy. Místo proto raději opustili, kvůli čemuž zůstaly uzávěry otevřeny jen z části. Sedmdesát minut po zpozorování pramínku se celá hráz přehrady protrhla a z nádrže se vyvalila nashromážděná voda. Ta svou intenzitou ničila domy stojící v údolí pod přehradou a vyžádala si i oběti na lidských životech. Navíc valící se vodě pomáhaly jako beranidlo klády, jež původně ležely uskladněné u pily nad Desnou. Katastrofa si vyžádala 65 lidských životů, 33 zničených a 69 poškozených domů; 307 osob zůstalo bez přístřeší.
Za příčinu neštěstí byl považován nevhodně zvolený materiál tělesa hráze spolu s jeho nedostatečným hutněním. Studie zpracovaná roku 1996 ovšem tyto příčiny vyloučila a jako příčinu protržení hráze identifikovala průsak vody tělesem přehrady, neboť jeho těsnění nebylo projektantem navrženo dostatečně. Soudní proces vedený kvůli protržení přehrady trval 17 let a skončil osvobozením obžalovaných s odůvodněním, že za katastrofou stála geologická porucha nacházející se v takové hloubce, kde již tehdy nebylo vyžadováno provádění zkušebních sond.
Z protržené přehrady se dochovala šoupátková věž spolu se štolou k Soušské přehradě. Ve štole našli své zimoviště netopýři. Evidováno zde bylo celkem jedenáct druhů. Vstup do štoly je zakázán a od roku 2005 je zimoviště prohlášeno za evropsky významnou lokalitu. Turistům je v okolí přehrady k dispozici naučná stezka se šesti zastaveními.
Lokalita
Přehrada se nacházela v jihovýchodní části Jizerských hor, severozápadně od měst Desná a Tanvald, v katastrálním území Albrechtice v Jizerských horách. Jihozápadně od přehrady se nachází samota Mariánskohorské boudy, v níž bývali ubytováni dělníci pracující v okolních lesích.
Lokalita přehrady se řadí k úmoří Severního moře a protéká tudy Bílá Desná, jež se vlévá do Černé Desné a ta do Kamenice, která se u Spálova vlévá do Jizery. Tato řeka je u Lázní Toušeň pravostranným přítokem Labe.
Důvody výstavby
V Jizerských horách docházelo během druhé poloviny 19. století k intenzivním přívalovým dešťům, jejichž následkem na zdejších potocích vznikaly povodně. Nejhorší z nich se udála v červenci roku 1897. Sedmnáctého toho měsíce začalo vydatně pršet a o 12 dní později – 29. července 1897 – zaznamenala meteorologická stanice na Nové Louce nejvyšší denní úhrn srážek, kdy za 24 hodin napadlo na plochu 1 m² celkem 345,1 litrů vody. Následkem těchto vydatných srážek se rozvodnily řeky a pod vodou se ocitla i část Liberce. Na povodí Jizery a Nisy došlo ke škodám vyčísleným na české straně na 9,5 milionu rakouských korun a v Sasku na 1,2 milionu. Povodeň si navíc jen na české straně vzala 120 lidských životů.
Tyto události si vyžádaly nutnost výstavby protipovodňových opatření. Roku 1899 se v Liberci uskutečnila přednáška univerzitního profesora Dr. Ing. Otto Intze
Výstavba
Vodní díla – jak na Bílé, tak na Černé Desné – se stavěla souběžně. To na Bílé Desné spolu s propojovací štolou budovala pražská firma Franz Schön a synové, která své práce zahájila 17. října 1912. Řídil je Ing. Emil Gebauer a dozor vykonávali Ing. August Klammt spolu s Ing. Karlem Podhajským. Ve dně údolí byla vybudována betonová štola, která ležela na dvou podélných betonových pasech založených na zaražených dřevěných pilotách. Jí se během výstavby převáděla přes staveniště voda Bílé Desné. Základy přehrady byly uloženy v hloubce až 5 metrů. Na výstavbu vlastní sypané hráze se používala zemina získaná ze zemníků v plánovaném zatopeném území. Do místa hráze se zemina nasypávala po čtyřiceticentimetrových vrstvách a následně se zhutňovala třítunovým válcem. U návodního svahu, jenž měl sklon 1:2, byl vybudován těsnící plášť s kamennou dlažbou na povrchu. Korunu hráze a vzdušní líc (mající sklon 1:1,5) zpevňovalo zatravnění. K převádění velkých vod během povodní byl na pravém břehu přehrady postaven bezpečnostní přeliv, na který do údolí navazoval odtokový kanál s kaskádou stupňů. Hrana tohoto bezpečnostního přelivu se nacházela o 40 centimetrů výše než u druhého bezpečnostního přelivu, jenž byl zbudován na levém úbočí. Jeho spadiště ústilo do spojovací štoly vedoucí k Černé Desné.
Protržení
Svému účelu sloužila zkolaudovaná přehrada přibližně deset měsíců, až do pondělí 18. září 1916. Tehdy byla nádrž asi ze dvou třetin naplněná vodou (nacházelo se v ní 260 000 m³ vody). Odpoledne, v 15.30 hodin, si dva náhodně kolemjdoucí lesní dělníci všimli pramínku vody o tloušťce přibližně 2 centimetrů, který prýštil z tělesa hráze. Na svůj nález ihned upozornili hrázného, jenž, byť stav přehrady chvíli předtím kontroloval, si ničeho neobvyklého nevšiml. Okamžitě proto volal telefonem do kanceláře Vodního družstva v Dolním Polubném, aby je informoval o situaci. Správce stavby Ing. Emil Gebauer nařídil na přehradě otevřít oba uzávěry. Tento příkaz se pokoušel hrázný splnit spolu s dělníky. Jenže již v 15.55 tryskala voda tak intenzivně, a ze stále se zvětšujícího otvoru metal tlak vody písek a kameny, že dělníci ve strachu o své životy místo opustili, a uzávěr tak zůstal otevřený jen ze tří čtvrtin.
O 16. hodině dostaly poštovní úřady obcí nacházejících se na toku potoka pod přehradou informaci, aby předaly majitelům jezů a náhonů upozornění, že teď „nějaký čas poteče korytem více vody“. Za dalších 15 minut se již začala propadat dlažba na návodní straně hráze a do obcí pod přehradou přišlo hlášení: „Alarmujte hasiče, hráz se protrhla!“ Za sedmdesát minut po zpozorování prýštícího pramínku dělníky, tedy v čase 16.40 hodin, se hráz protrhla a z přehrady se otvorem o šířce 18 metrů naplno začala valit voda. Krátce před 17. hodinou se již z lesa začalo ozývat temné dunění, vrcholky stromů se chvěly a nad nimi se vznášela oblaka prachu.
Následky
Katastrofa vedle 65 obětí na lidských životech připravila o veškerý majetek 370 obyvatel. Celkem 95 rodin zůstalo bez přístřeší a 1020 osob ztratilo zaměstnání. Voda totiž zcela zničila 29 obytných domů a 11 brusíren skla. Dalších 69 domů vážně poškodila. Lidé v celém státě byli překvapeni měrou katastrofy, která ještě zmnožila dosavadní válečné útrapy obyvatel, a postiženým zasílali finanční pomoc. Další příspěvky přicházely také z továren, od vlády i ze zahraničí. Když se o katastrofě dozvěděl c. k. dvorní rada Ing. Karel Podhajský, přednosta technického oddělení c. k. místodržitelství, který na stavbě přehrady vykonával vrchní státní dozor, spáchal sebevraždu zastřelením.
Turismus
Přehrada byla po svém protržení vyhledávanou atrakcí, ke které chodili na výlety turisté. U její paty proto roku 1917 vznikla Krömerova bouda, která však byla po roce 1945 vypálena.
Místem prochází žlutá turistická značka, na které je rozcestník turistických tras pojmenovaný „Protržená přehrada“. Je tudy také vedena naučná stezka zbudovaná při osmdesátém výročí protržení v roce 1996. Je dlouhá 1 kilometr a je na ní zřízeno celkem šest zastavení osazených informačními panely obsahujícími základní informace o katastrofě doplněnými dobovými fotografiemi. Pro zájemce je dostupná také turistická známka (číslo 1694) s motivem Protržené přehrady. V březnu roku 2005 došlo poblíž hráze k umístění geocache označené GCQE9B a pojmenované „Protrzena prehrada“.
Naučná stezka Protržená přehrada
Cestou se setkáte se šesti zastávkami s informačními panely, které obsahují základní informace a dobové fotografie tragédie z roku 1916 – protržení hráze přehrady na Bílé Desné a úmrtí více jak šedesáti lidí z obce Desná. Stezka vznikla v roce 1996, kdy se připomínalo 80. výročí tragédie. Na místě si lze prohlédnout šoupátkovou věž, odkud hrázný celou tehdy vše viděl, dále torzo hráze a nikdy nepoužitý kamenný bezpečnostní přepad. Po zajímavé procházce si můžete výlet zpestřit návštěvou Muzea obrněné techniky Smržovka.
Zastavení
Délka trasy
Trasa pro pěší je dlouhá 1 km.